aktualizováno: 13.09.2017 09:18:04

AANETdružstvo

Deprese a úzkost

Vítejte na stránce aanetdruzstvo.wbs.cz v sekci  duševní poruchy - Deprese a úzkost.

 Udává se, že depresemi trpí cca 10-17 % obyvatelstva, výskyt úzkostných
poruch je ještě vyšší. Často se objevují depresivní a úzkostné příznaky společně. V rozvinutých zemích takových pacientů přibývá.

 

  • Depresivní porucha a jak ji překonat
  •  Deprese je nemoc podobná jiným nemocím, jako je např. vysokýkrevní tlak, vředová choroba nebo cukrovka. Není to jen špatná nálada, ale nemoc celého organismu. V žádném případě to není nedostatek vůle nebo sebekázně. Deprese taky není jenom reakce na nepříznivé události v životě, i když často na ně navazuje. Deprese je u většiny lidí léčitelné onemocnění.
    Pokud není deprese léčena, vede ke ztrátě výkonnosti, izolaci, ztrátě radosti v životě a výrazně zhoršuje
    celkový zdravotní stav člověka – snižuje obranyschopnost organismu.
  •  Normální smutek
  • Poklesy nálady i smutek patří k životu. Kolísání nálady můžeme zažít každodenně. Je to úplně normální. Nálada odráží to, co člověk právě dělá, a je spjatá s určitým hodnocením sebe a okolností. Dokonce i malé posuny skutečnosti od očekávání mohou vyvolat mírný pokles nálady: spěcháme na autobus, a on nám na poslední chvíli ujede; s úsměvem pozdravíme šéfa, a on se na nás zamračí; nestihneme, co jsme si předsevzali; vypustíme z úst to, co si pak vyčítáme; milovaná žena nebo muž nám nevěnuje tolik pozornosti, kolik by
    chom chtěli ap. Tyto poklesy však záhy odezní, zřídka trvají
    hodiny.
    Další normální reakcí podobnou depresi je smutek. Smutkem reagujeme na ztrátu, zejména, když je nevratná. Ztráta člověka, kterého milujeme, vede přirozeně k hlubokému smutku. Smutek může trvat měsíce, nicméně člověk je zpravidla schopen chodit do práce a fungovat v rodině. Proto nemluvíme o depresi. Deprese může navazovat na smutek ze ztráty – pak ovšem člověka ochromí, takže jeho fungováníje výrazně oslabeno. Smutek je více o tom druhém, kterého jsme ztratili, deprese je více o nás, o tom, že se s tím nejsmeschopni vyrovnat.
  • Deprese jako nemoc
  • Diagnóza deprese znamená, že jste slabí, neschopní nebo mentálně méněcenní. To je hrubý omyl, značka, kterou si někdy dávají depresivní lidé sami, někdy jim ji přisoudí zpravidla primitivní lidé z okolí. Deprese –podobně jako cukrovka, poruchy štítné žlázy nebo žaludeční vředy – je nemoc, která odezní po léčbě. Deprese nevede k poklesu inteligence nebo rozumových schopností.
  • Depresi musel někdo zavinit. Někdy hledají v sobě vinu příbuzní a zpytují své svědomí. Je třeba jasně říci, že depresi nemůže nikdo zavinit. Stres, ke kterému dochází při různých konfliktech, sám o sobě depresi zavinit nemůže, může být pouze spouštěčem toho, že u předem zranitelného jedince se deprese objeví. Podobně cukrovka nebo žaludeční vředy výrazně reagují na stres, který člověk prožívá, přesto bychom nikoho nevinili, že vyvolal cukrovku nebo žaludeční vředy u druhé osoby.

 


 

TYPICKÉ PŘÍZNAKY DEPRESE

Hlavním příznakem deprese je porucha nálady. Ovšem kromě nálady je zasaženo také myšlení, chování i tělesné fungování. Deprese je prostě onemocnění celého těla i duše. Většinalidí v depresi cítí únavu, tíhu, malátnost, vyčerpanost. Pocit ztráty energie může dojít do takového stupně, že člověk je schopen jen ležet. Intenzita obtíží může kolísat v průběhu dne. Někomu bývá nejhůře ráno, jinému naopak večer. Pocitynedostatečnosti a méněcennosti vedou k vyhýbání se lidem. Psychické tempo se snižuje, myšlení zpomaluje.  Ne každý, kdo je depresivní, má všechny uvedené příznaky. Někteří lidé zažívají jen několik příznaků, jiní jich majímnoho. Také závažnost jednotlivých příznaků je u různých lidí různá.

Porucha nálady

Nálada poskytuje rámec pro naši mysl a naše jednání. Všichni si umíme představit, co znamená, když má někdo dobrou a když špatnou náladu. Trvale špatná nebo smutná nálada jepro lékaře indikátorem podezření na depresivní poruchu. Depresivní emoce mohou trvat krátce, ale i týdny a měsíce.

. Příznaky deprese

• přetrvávající smutná, úzkostná nebo »prázdná« nálada
• pocity beznaděje, pesimismus
• pocity viny, bezmoci, ztráty smyslu života
• ztráta zájmu nebo radosti z koníčků a činností, které vás těšily
• ztráta zájmu o sexuální život
• nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo naopak
nadměrná ospalost a spavost i během dne
• ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení váhy, nebo naopak
přejídání se a přibývání na váze
• pokles energie, únava, ospalost, malátnost – jednoduché
činnosti vyžadují nadměrnou námahu
• nadměrné polehávání nebo posedávání, nemožnost se přinutit
k činnosti, odkládání činností
• myšlenky na smrt nebo sebevraždu, pokusy o sebevraždu
• neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost, výbušnost
• potíže se soustředěním, zapamatováním, rozpomínáním a s
pamětí vůbec (naštěstí přechodné) a problémy s rozhodováním
• přetrvávající tělesné příznaky, jako je bolest hlavy, poruchy
trávení, zácpa, dlouhodobé bolesti
• tíha na hrudi, ztuhlost tělesného svalstva, snadná únavnost
• nadměrná ustaranost, časté pocity napětí

Smutek.

Prožitky smutku patří ke zkušenosti každého člověka. I zdravý člověk bývá smutný z neúspěchu, nešťastný, když ztratí někoho blízkého nebo když se mu nedaří smysluplně naplňovat svůj život. V depresi je však smutek hlubší, trvá delší dobu a výrazně brání aktivitě. Ovlivňuje celé prožívání člověka. Zabarvuje jeho vnímání tak, že všechno kolem sebe vidí »černě«, vyhledává jen své nezdary, všímá si jen negativního chování druhých vůči sobě, do budoucna si představuje jen své neúspěchy. Smutek se může měnit od
lehkého pocitu sklíčenosti až po úplné zoufalství.
Vymizení radosti. Člověka v depresi netěší nic a nic nedokáže prožívat příjemně. Snaha rozveselit ho vtipem nebo historkou většinou končí ještě větším rozesmutněním, případně pláčem. Svoji neschopnost z čehokoli se těšit si totiž bolestně uvědomuje. Podobně ztratil radost z kulturních zážitků, z cestování, ze svých koníčků, z přírody. Tato neschopnostprožívat radost a potěšení se odborně nazývá anhedonie.

Úzkost.

Úzkost je trvalý pocit psychického napětí, jakési očekávání něčeho nepříjemného, ale člověk neví, co to má
být. Úzkost je vlastně strach, který nemá objekt. Na rozdíl od strachu, který nás pudí k útěku, úzkost vede ke strnulosti
– nemáme před čím utíkat.
Strach. Pocit strachu je rovněž pro depresi typický. Lidé v depresi mívají strach o sebe i o své nejbližší, strach z trestu za domnělá minulá provinění, strach z vlastní nedostatečnosti, z odmítnutí druhými, strach, že se nikdy z deprese nedostanou, že nepůjde dále vzdorovat myšlenkám na smrt. Strach zesiluje i obavy z tělesné nemoci (nádorové onemocnění, infarkt, cévní mozková příhoda), které často vystupují
do popředí natolik, že zastíní ostatní projevy deprese.

Pocit ztráty. Ztráta, kterou člověk v depresi prožívá, může být reálná nebo symbolická. Vyvolávajícím momentem deprese mohou být nejrůznější životní události, pro které bývá pocit ztráty typický. Často jde o ztrátu blízké osoby (např. úmrtí partnera, odloučení od dětí), ztrátu sociálního postavení (např. odchodem do důchodu), ztrátu bezpečí a jistoty (např. ztrátou či změnou zaměstnání, snížení vlastní soběstačnosti a pokles fyzických schopností při tělesných nemocech) ap. Ze symbolických ztrát jsou to nesplněné sny, které již nelze naplnit, nerealizované ambice, nenaplněná očekávání.

Vztek na sebe. Depresivní člověk se na sebe zlobí z mnoha důvodů. Pro svou nevýkonnost, chyby, neschopnost něco změnit. Automaticky hledá vinu v sobě, stává se sám sobě nepřítelem a následně se trestá. Trestá se dalším hromaděním důkazů o svých »vinách«, nenapravitelných špatných vlastnostech a chybách.

Nerozhodnost: Deprese znemožňuje rozhodování prakticky ve všem – v důležitých věcech i malichernostech. Nerozhodnost může být tak velká, že brání nemocnému hnout se z místa nebo provádět jednoduché činnosti, protože není s to zvolit jejich pořadí.

Bezmoc a beznaděj. Depresivní člověk má pocit, že se už nikdy z nemoci nedostane, už nikdy nebude šťastný, že ať dělá co dělá, depresivní prožívání už nezmění.

Podrážděnost. Stálá úzkost a napětí vedou k podrážděnosti. Lidé trpící depresivní poruchou často vybuchnou hněvem nebo lítostí. Stačí k tomu minimální podněty.

Plačtivost. Typická je nadměrná lítostivost, která i v průběhu běžného hovoru při citově vypjatějších tématech a vzpomínkách vyvolá pláč.

Depresivní myšlenky

Pro depresi jsou charakteristické depresivní automatické myšlenky. Člověku přicházejí na mysl a on nad nimi dále nehloubá. Tedy ne to, na co chci myslet, ale co mě samo od sebe napadá. Automatické myšlenky máme prakticky neustále, většinou jim ani nevěnujeme pozornost, dělají komentář událostem, které prožíváme. Běžně u zdravého člověka automatické myšlenky nemění náladu, protože jsou neutrální:


Venku je zima, musím se teple obléknout, když půjdu nakoupit.
Pokud jsou negativní, jsou ihned vyváženy konstruktivními
myšlenkami:


To mám smůlu, zase se mi to nepovedlo – zkusím to jinak,
snad tomu přijdu na kloub.
V depresi převažují negativní automatické myšlenky, chybí
vyvážení konstruktivními myšlenkami, naopak se negativní
automatické myšlenky řetězí:


Mám smůlu, zase se mi to nepovedlo – nikdy se mi to nepovede
– nestojím vůbec za nic.
Typické depresivní automatické myšlenky zahrnují:


negativní hodnocení sama sebe: Nejsem k ničemu. Všechno
jsem to zavinil já.

negativní hodnocení okolností: Nikdo o mě nestojí. Život
je hrozný.

negativní vize do budoucnosti: Nic pěkného mě už nečeká.
Nikdy se nevyléčím.
Depresivní lidé mají nepřetržitě nepříjemné negativní myšlenky a každá z nich pomáhá při udržování deprese. Tyto myšlenky však nejsou založeny na objektivních faktech, ale odrážejí skutečnost zkresleně, zveličeně, katastroficky a černě. Tyto negativní myšlenky mohou člověku bránit v činnostech, které by mu pomohly, aby se cítil lépe. Každý člověk, tedy i ten, kdo depresi neprožívá, mívá občas negativní depresivní
myšlenky. Obvykle je však pouští z mysli. Člověk v depresi je má však stále – kdykoliv myslí na svou vlastní
hodnotu nebo schopnosti. Automatické depresivní myšlenky
se zpravidla věnují nějakému tématu. Nejčastějšími tématy
jsou:
Obavy: Týkají se jak zítřejších úkolů, tak zdraví – svého
i rodiny, finanční situace, existenčních problémů, chování
druhých osob i vlastního ap. Obavy mohou být soustředěny
na konkrétní úkoly (»Jak to zítra zvládnu?«), tak na
obecnější témata (»Co když rodina přijde na mizinu?«).

Předvídání horšího (selhání) a tragické vize budoucnosti.
Ve většině situací nejde jenom o obavy, ale rovnou
o očekávání nejhoršího možného výsledku (»určitě to dopadne
špatně!«). Typicky k depresi patří myšlenky týkající
se katastrof, které přijdou v budoucnosti. Depresivní lidé
tráví čas v obavách, že vše zdraží a oni nevystačí s penězi,
nebudou moci zaplatit činži, budou se muset vystěhovat
z bytu, přijdou na mizinu, že jejich onemocnění je trvalé
a nikdy se nevyléčí, že partner je určitě opustí, děti budou
špatně vychované ap.

Pocity viny a sebeobviňování. Řada lidí trpících depresivní
poruchou si dává vinu za věci, které se staly, a to někdy
i velmi dávno. Z minulosti vybírají negativní události a na
nich hledají svoji vinu. Tíží je špatné svědomí, jsou přesvědčeni,
že to nikdy nepůjde napravit.

Komplexy méněcennosti. Součástí depresivního myšlení
je přesvědčení, že člověk je méněcenný. Je hloupý, není
schopen vyřešit ani jednoduché problémy, pro druhé je
nezajímavý, nudný, neví, o čem mluvit, nic ho nenapadá.
Vlastně druhé jenom otravuje, nikdo o takovou nulu nestojí.
V životě byl neúspěšný, nic se mu nepovedlo, a proto
o něj už nikdo nestojí.

 

Depresivní chování

Depresivní lidé jsou méně aktivní, bez iniciativy, rezignovaní. Překážky jsou pro ně nepřekonatelné. Psychické tempo je obvykle sníženo. Soustředění na aktivitu je zhoršené – pokud něco začnou, nevydrží u toho – pozornost je odváděna depresivními myšlenkami. Pociťují nadměrnou únavu a tíži – proto často nemají chuť činnost ani začít. Přestávají se zabývat tím, co by je zajímalo nebo těšilo, vykonávají jen to nejnutnější. Depresivní chování zahrnuje celou řadu projevů. Od pláče přes odkládání činností, nesoustředěnost a roztěkanost, netrpělivost, uzavírání se do sebe, vyhýbání se kontaktům až po monotónní depresivní řeči, naříkavost, neustálé stěžování si na příznaky a sebevražedné pokusy. Toto chování je reakce na depresi, která postiženého zaskočila a ohrožuje ho.
Nízká úroveň aktivity. Depresivní pacienti bývají často pasivní. Často nemají chuť do práce, přestanou se zabývat
tím, co by je zajímalo nebo těšilo, a vykonávají jen ty činnosti, které jsou nejnutnější. Někdy typický den depresivních osob sestává jen ze »sezení« a »nicnedělání« anebo z toho, že se zaobírají víceméně pasivními aktivitami, jako je sledování televize, jídlo nebo polehávání.

Odkládání činnosti. Velmi typické je odkládání činnosti pod jakoukoliv záminkou. Pak následují sebevýčitky.
Vyhýbavé chování. Lidé trpící depresí se vyhýbají celé řadě aktivit. V prvé řadě jsou to aktivity rekreační a příjemné. Dále jsou to všechny nepříjemné činnosti, týkající se kontaktu s lidmi, řešení větších úkolů, činnosti vyžadující trochu námahy ap.
Vyhledávání pomoci a ujištění. Obavy, starosti a úzkost vedou k hledání pomoci a ujišťování u blízkých, někdy
u dobrých přátel a často u lékařů různých oborů medicíny. Konkrétní pomoc ani ujištění však nepomohou, protože starosti a obavy si ihned najdou jiné důvody, kterým se mohou věnovat. Pokud se obavy týkají zdravotního stavu, žádné vyšetření je nemůže uspokojit.

Zanedbávání příjemných a rekreačních aktivit. Postižení se přestávají zabývat tím, co by je zajímalo nebo těšilo,
a vykonávají jen ty povinnosti, které jsou nejnutnější.

Izolace. Pocity méněcennosti vedou k vyhýbání se lidem, zpočátku jen cizím, postupně ale i nejbližším. Nedostatek kontaktů pak vede k pocitům osamělosti.
Sebevražedné jednání. Při vystupňovaných příznacích deprese ztrácí řada lidí naději na vyléčení. V zoufalství se objevují myšlenky na smrt, chuť uniknout z trápení, které se zdá být nekonečné. Při myšlenkách na smrt, nebo dokonce při přemýšlení o způsobu, jak si život vzít, je velmi důležité se svěřit lékaři. Sebevražedné myšlenky patří k příznakům deprese a zmizí s ústupem deprese při léčbě.
Depresivní tělesné příznaky

Biologické pochody v organismu jsou velmi úzce spjaty s naší náladou. Centra v mozku, která jsou odpovědná za prožívání nálady, jsou spojena s centry pro regulaci hormonů a vegetativního systému. Proto při změnách nálady dochází často k pestrému obrazu tělesných potíží. Objevuje se únavnost, nevýkonnost, napětí nebo slabost ve svalech, bolesti hlavy, páteře, břicha, nespavost, snížená nebo zvýšená chuť k jídlu,

hubnutí, pocení, zácpa, bolesti žaludku, zhoršuje se schopnost zapamatování si i výbavnost paměti, závratě, bušení srdce, tlak v hlavě, v krku, třes končetin, poruchy menstruace, nechuť k sexu apod. Častým příznakem je bolestivý tlak na hrudi, pocit sevření, jako by se člověk nemohl ani nadechnout. Tělesné příznaky mohou být zdrojem automatických myšlenek, přesvědčení, že jde o vážnou tělesnou nemoc, a mohou vyvolat výrazný strach o zdraví. Všechny tyto příznaky však ustupují po odeznění deprese. Typickým projevem deprese je nespavost. Obtížné je zejména předčasné ranní probouzení a nemožnost již dále usnout. Depresivní člověk zůstává ležet na lůžku a honí se mu hlavou nejčernější myšlenky. Předem se obává všeho, co den přinese, a předpokládá, že se mu nic nezdaří. Dalším typem je večerní nespavost. Po ulehnutí do postele se člověk převaluje, probírá všechny nedostatky dne, připomíná si, v čem neuspěl, obviňuje se. Má na sebe vztek, že nemůže spát, obává se, jak bude další den unavený a neschopný. Časté je i opakované probouzení během noci. Spánek je mělký a nemocný má pocit, že nespal vůbec. Někdy se probouzí díky hrozivým snům, jindy si sny nepamatuje. S noční nespavostí je často spojena denní nadměrná ospalost a únavnost.

Nadměrná spavost. Méně často je deprese spojena s nadměrnou spavostí jak během noci, tak i během dne. Člověk jako by chtěl zaspat všechno trápení a sebevýčitky.  Je pochopitelné, že tělesné příznaky deprese mohou vést k častějšímu zabývání se vlastním zdravím. Zejména u starších lidí, kteří trpívají tělesnými nemocemi častěji než mladí. V depresi však lidé mívají sklony vidět i banální tělesné nemoci tragicky. Nadměrně se soustřeďují i na minimální příznaky, které si vykládají jako hrozící smrtelnou nemoc. Drobné pupínky na kůži vidí jako rakovinu, únavu jako srdeční selhávání. Zvýšené soustředění na tělesné příznaky vede k tomu, že člověk začne pociťovat i běžné automatické tělesné funkce, kterých si dříve nevšímal. Začne cítit tlukot srdce ve spáncích a na hrudi, vnímat trávicí pohyby žaludkua střeva apod.

Hodnocení deprese

Pokud jste zjistili, že řada potíží, které jsme popsali, na vás »sedí«, může být pro vás užitečné odpovědět na následující otázky:


Cítíte, že je obtížné nebo nemožné prožívat radost a těšit se z čehokoliv, i z věcí, které jste dříve rádi dělali?

Ztratili jste zájem o koníčky, sport, svoje zaměstnání, rekreační aktivity, které jste předtím měli v oblibě?

Změnila se vaše chuť k jídlu a ztratili jste nebo přibrali znatelně na váze v posledních měsících, bez toho, že byste se o to snažili?

Máte potíže se spánkem, např. nemůžete usnout, předčasně se probouzíte (v časných ranních hodinách) nebo jste ospalí ve dne po většinu času?

Jste fyzicky natolik zpomalení, že je to pro vaše okolí patrné, nebo naopak jste zjistili, že nejste schopni nic udělat kvůli vnitřnímu napětí a neklidu?

Cítíte se stále unavení?

Děláte si výčitky nebo cítíte vinu za minulé chyby a strávítetím hodně času?

Máte problémy se soustředěním nebo s rozhodováním se?

Objevují se u vás myšlenky na smrt nebo na sebevraždu?

Pokud jste odpověděli »ano« na většinu těchto otázek, velmi pravděpodobně prožíváte depresi. Pokud je tomu tak a dosud jste nemluvili s odborníkem, je vhodné promluvit si o tom s někým, komu důvěřujete, a vyhledat odbornou pomoc.

Beckova stupnice pro posuzování závažnosti deprese

Beckova posuzovací škála deprese je dotazník, který se vyhodnocuje jednou týdně. Ukazuje celkovou míru deprese. Sami si můžete porovnat, jak se mění intenzita deprese v průběhu doby a jak se mění její jednotlivé příznaky.

Instrukce: Máte před sebou dotazník obsahující skupiny tvrzení. Nejdříve přečtěte všechna tvrzení v určité skupině a vyberte si to, které vás nejlépe charakterizuje v tento den. Číslo, uvedené před tímto tvrzením, vepište do záznamového archu. Pokud vám vyhovuje více tvrzení, zvolte to, které vás přece jen charakterizuje nejlépe.

1. 0 – necítím se smutný(á)
1 – cítím se posmutnělý(á), sklíčený(á)
2 – jsem stále smutný(á) a smutku se nedokážu zbavit
3 – jsem tak nešťastný(á), že to nemohu snést
2. 0 – příliš se budoucnosti neobávám
1 – budoucnosti se obávám
2 – vidím, že se už nemám na co těšit
3 – vidím, že budoucnost je beznadějná, má situace se nemůže zlepšit

3. 0 – nemám pocit nějakého životního neúspěchu nebo smůly
1 – v životě jsem měl(a) více smůly a neúspěchu než obvykle mají jiní lidé
2 – vidím, že můj dosavadní život byl jen řadou neúspěchů
3 – vidím, že jsem jako člověk (otec, matka, manžel, manželka) plně selhal, zklamal
4. 0 – nejsem nijak zvlášť nespokojený(á)
1 – věci mě už netěší tak jako dříve
2 – nic mně již nepřináší uspokojení
3 – ať dělám cokoliv, nevzbudí to ve mně sebemenší potěšení
5. 0 – netrpím pocity viny
1 – často mívám pocity viny
2 – hodně často mívám pocity viny
3 – stále trpím pocity viny
6. 0 – nemám pocit, že budu za něco trestán(a)
1 – mám pocit, že bych mohl být potrestán(a)
2 – očekávám, že budu nějak potrestán(a)
3 – vím, že budu potrestán(a)
7. 0 – necítím se příliš zklamán(a) sám sebou
1 – zklamal(a) jsem se v sobě
2 – jsem dosti znechucen(a) sám(a) sebou
3 – nenávidím sebe sama
8. 0 – necítím se horší než kdokoli jiný
1 – mám spoustu nedostatků a dělám hodně chyb
2 – stále si vyčítám všechny své chyby
3 – za všechno špatné mohu já
9. 0 – nepřemýšlím o sebevraždě
1 – někdy pomýšlím na sebevraždu
2 – často přemýšlím o sebevraždě
3 – kdybych měl(a) příležitost, tak bych si vzal(a) život

10. 0 – nepláču více než obyčejně
1 – pláču nyní častěji než předtím
2 – pláču nyní stále, nedokážu přestat
3 – předtím jsem mohl(a) plakat, nyní to nejde, i kdybych chtěl(a)
11. 0 – nejsem nyní podrážděný(á) více než obvykle
1 – jsem často podrážděn(a) a rozladěn(a)
2 – jsem stále podrážděn(a) a rozladěn(a)
3 – nemohu se již rozčílit ani věcmi, které mě dříve obvykle rozčilovaly
12. 0 – neztratil(a) jsem zájem o ostatní lidi
1 – mám menší zájem o ostatní lidi
2 – ztratil(a) jsem většinu zájmu o ostatní lidi
3 – ztratil(a) jsem všechen zájem o ostatní lidi
13. 0 – dokážu se většinou rozhodnout v běžných situacích
1 – odkládám svá rozhodnutí častěji než dříve
2 – mám značné potíže v rozhodování
3 – vůbec se nedokážu rozhodnout
14. 0 – nemám větší starosti se vzhledem než dříve
1 – mám starosti, že vypadám už dost staře a neatraktivně
2 – mám dojem, že se můj zevnějšek značně zhoršil, takževypadám dosti nepěkně
3 – mám pocit, že vypadám hnusně, až odpudivě
15. 0 – práce mi jde jako dříve
1 – musím se nutit, když chci začít něco dělat
2 – dá mi velké přemáhání, abych cokoliv udělal(a)
3 – nejsem schopen(a) jakékoli práce

16. 0 – spím stejně dobře jako dříve
1 – nespím již tak dobře jako dříve
2 – probouzím se o hodinu až dvě dříve než obvykle
a nemohu již spát
3 – denně se probouzím předčasně a nedokážu spát více než
5 hodin denně
17. 0 – necítím se více unaven(a) než obvykle
1 – unavím se snáze než dříve
2 – téměř všechno mě unavuje
3 – únava mi zabraňuje cokoli dělat
18. 0 – mám svou obvyklou chuť k jídlu
1 – nemám takovou chuť k jídlu jako dřív
2 – mám mnohem menší chuť k jídlu
3 – zcela jsem ztratil(a) chuť k jídlu
19. 0 – v poslední době jsem nezhubl(a)
1 – zhubl(a) jsem v poslední době více než 2,5 kg
2 – zhubl(a) jsem v poslední době více než 5 kg
3 – hubl(a) jsem v poslední době více než 7,5 kg
20. 0 – nestarám se o své zdraví víc než obvykle
1 – dělají mi starosti různé bolesti v těle, mám citlivý žaludek, trpím zácpou, bušením srdce apod.
2 – velice často myslím na své tělesné obtíže
3 – moje bolesti a těžkosti mě plně vyčerpávají
21. 0 – nepozoruji snížení zájmu o sex
1 – mám menší zájem o sex než dříve
2 – mám o hodně menší zájem o sex než dříve
3 – ztratil(a) jsem úplně zájem o sex

Součet všech položek udává celkový skór deprese. Pro orientaci uvádíme průměrné rozmezí skóru deprese u osob, kterék nám v akutní fázi deprese přicházejí k hospitalizaci, prů

měrné skóry v době propuštění od nás, průměrné skóry v době odeznění onemocnění u lidí, kteří chodí k nám na ambulantní kontroly a nakonec průměrné rozmezí skóruu osob, které nikdy depresí netrpěly.

Osoby Průměrný skór Rozmezí
Akutní deprese: těžká 50 40–60
středně těžká 40 30–50
lehká 25 15–35
V době propuštění z nemocnice 20 17–23
Po odeznění deprese 14 0–20
Zdraví lidé 6 0–12

O návštěvě psychiatra a antidepresivní medikaci je nutné uvažovat, když se objeví již mírná deprese a trvá déle než 14 dní. Pokud cítíte, že svůj stav už dále nedokážete snášet, neváhejte odborníka ihned vyhledat.

Vztahy a deprese

Deprese vzniká v kontextu mezilidských vztahů. Někteří lidé
jsou nešťastní nebo nespokojení v manželských vztazích,
anebo v jiném blízkém vztahu. Někteří se cítí napjatí a úzkostní,
pokud jsou s cizími lidmi. Většina má těžkosti se sebeprosazením
(např. říci »ne« na neoprávněný požadavek)
nebo s otevřeností při vyjadřování negativních i pozitivních
pocitů. Dalším problémem jsou pocity osamělosti a nedostatku
lásky, paradoxně často u lidí, kteří se sami izolují. 

 Kdy nemáte váhat s návštěvou u psychiatra
• vaše skóre deprese přesáhne 25 bodů v Beckově stupnici
• když máte depresivní náladu, která omezuje vaše chování déle
než 14 dnů
• když se objeví sebevražedné myšlenky
• pokud se pravidelně probouzíte předčasně ze spánku a už
nemůžete usnout
• pokud se objevuje pravidelně po ránu depresivní nálada, i když
během dne dochází k úlevě
• pokud jste ztratili chuť k jídlu nebo jste začali bez příčiny
hubnout
• pokud se deprese vyskytuje i u některého z pokrevních
příbuzných
• pokud vám léky pomohly již při minulé fázi deprese
Řada depresivních lidí je velmi závislá na hodnocení druhými. S tím souvisí neschopnost odměnit sebe sama a očekávání, že odměna a ocenění přijde z okolí. K depresi patří nadměrná potřeba povzbuzování a oceňování a špatné snášení kritiky, chladu či odmítnutí. Dalším projevem závislosti je snížená schopnost zorganizovat si svůj program. Naopak časté je očekávání, že program bude určován blízkými. Depresivní nálada a chování vyvolávají různé reakce. Nejčastější reakcí je soucit. Soucit je namístě, avšak nadměrný soucit škodí, protože utvrzuje depresi.

• Všichni na mně vidí, jak mi je špatně.
• Když mě tak litují, je to se mnou asi opravdu hrozné.
Jiným typem reakce je agrese. Nadávání s nucením, aby se postižený vzchopil, a trestání pochopitelně příznaky zhoršují. Chování, kterým okolí může pomoci, je jiné. Vyžaduje trpělivost, laskavost, ohledy a vcítění se do pacientova stavu. Pochopení mobilizuje aktivitu postiženého. Blízkým také

umožňuje uvažovat o možnostech jak pomoci. »Pseudopomocí
« je falešné posilování: »Neboj se, brzy ti bude dobře« či
»Když se budeš snažit, vylížeš se z toho«. Svědčí o bezradnosti
toho, kdo to říká.

TYPY DEPRESE

Podobně jako jiné nemoci i depresivní porucha se může objevit v různých formách:

Depresivní epizoda: Epizody deprese se mohou objevit v životě jednou nebo opakovaně. Rozvoji depresivní epizody může předcházet stresující životní období nebo životní událost, může se však také objevit bez zjevné vnější příčiny. Je dvakrát častější u žen než u mužů. Hlavními (primárními) příznaky depresivní epizody
jsou:
depresivní nálada a/nebo ztráta radosti nebo zájmů o většinu
nebo všechny aktivity
Postižený musí také zažívat nejméně 4 z následujících druhotných
příznaků:

poruchy chuti k jídlu nebo změny hmotnosti
• poruchy spánku

neklid, agitaci nebo tělesné zpomalení

únavu a ztrátu energie

pocity bezcennosti nebo viny

neschopnost se soustředit nebo dělat rozhodnutí

myšlenky na smrt nebo sebevraždu

Vláďa je 52letý fyzik. Pracuje ve výzkumném ústavu jako vedoucí výzkumného týmu. Je ženatý, manželka je lékařka, oba synové jsou už dospělí, studují. Dosud se cítil plně zdráv, ve volném čase hrál volejbal s partou přátel, pravidelně jezdil v zimě lyžovat, v létě jezdil na kole. Svoji práci dělal velmi rád, v poslední době je však celý ústav ohrožen – ve společnosti chybějí
peníze na výzkum a je velmi těžké získat výzkumné granty.

Asi týden Vláďu bolela nápadně hlava. V noci hůře spal. Rovněž cítil nadměrnou únavu, kterou přičítal spěchu v práci při přípravě nového výzkumného úkolu. Pak se jednoho rána probudil a měl pocit, že nic nemá smysl. Bylo kolem čtvrté, nemohluž usnout, v hlavě se mu honily myšlenky, že úplně selhal jako šéf, protože grant určitě nezískají. Je neschopný, teprve
teď se to odhalilo. Zjistil, že se cítí slabý, unavený, má nechuť cokoliv dělat. Stěží se přinutil vstát a vyčistit si zuby. Na jídlo neměl nejmenší chuť. Zalezl zpět do postele, požádal ženu, ať zavolá do práce, že si bere dovolenou. Zůstal ležet celý den. Začal si všechno vyčítat. Že je neschopný jako manžel, otec, vědec, nadřízený ap. Cítil, že nemá sílu vstát z postele. Jako by
neměl žádnou energii. Dostal na sebe obrovskou zlost, chtěl vstát z postele, ale vtom si řekl, že nic nemá smysl. Ani takový
život. Když manželka přišla z práce, našla ho ležet v posteli se staženou tváří s výrazem utrpení. Když se ho zeptala, co mu
je, sdělil, že ve všem selhal a nezaslouží si žít. Ztratil zájem o sport, sexuální život, přestal se dívat na televizi. Manželka
rychle poznala, že jde o depresi a zavezla Vláďu ke známému psychiatrovi. Ten diagnostikoval depresivní poruchu a vzhledem
k tomu, že se jednalo o těžkou depresi, byl Vláďa hospitalizován. Vláďa se však zpočátku nechtěl léčit. Byl přesvědčen, že se nejedná o žádnou depresi, natož o nějakou nemoc, ale o totální osobní selhání. Nicméně začal užívat antidepresiva.
Zpočátku se tři týdny nedělo nic, cítil jen jejich vedlejší účinky a upravil se spánek. Po čtyřech týdnech léčby se však stav začal
velmi pozvolna zlepšovat, upravila se chuť k jídlu a začal sledovat televizi. V pátém týdnu začal číst noviny, protože ho
začala opět zajímat politika, a začal se zajímat o práci. V šestém týdnu se cítil už velmi dobře. Začal naléhat na ukončení
léčby a spěchal do práce. Z nemocnice byl propuštěn a za týden nastoupil do práce. Naštěstí byl velmi dobrým šéfem a kolektiv ho přijal s porozuměním a povzbuzením. Nyní je Vláďa již dva roky bez známek deprese. Po celou dobu však užíval antidepresiva, která dostal v nemocnici.

Rekurentní depresivní porucha

Porucha je charakterizována opakovanými epizodami deprese, bez samostatných epizod mánie, ale nevylučují se krátké epizody zvýšené aktivity, které následují bezprostředně po depresivní epizodě. První epizoda se obvykle objevuje později než u bipolární poruchy, průměrným věkem výskytu bývá pátá dekáda. Jednotlivé fáze trvají od 3 do 12 měsíců (průměrně kolem 6 měsíců). I když uzdravení mezi fázemi je většinou úplné, může se u menší části lidí s rekurentní depresí rozvinout trvalá deprese (zvláště ve stáří). Jednotlivé fáze jsou často spouštěny stresovými životními událostmi. Obvykle se dvakrát častěji objevuje u žen než u mužů. Při rekurentní depresivní poruše jsou antidepresiva účinná a vzhledem k tendenci k opakování je vhodné dlouhodobé, často celoživotní užívání.

Dystymie

Dystymie je méně závažný typ deprese. Příznaky dystymie však trvají většinou dlouhou dobu, často léta. Obvykle začíná pozvolně, plíživě. Před rozvinutím příznaků je postižený často vystaven většímu stresu nebo životní události. Kolísání
mezi lehkou depresí a obdobím poměrně normální nálady je velmi variabilní. Většinu času se pacienti cítí unavení a depresivní.
Jakákoliv činnost vyžaduje úsilí a z ničeho nemají radost. Špatně spí a cítí se nedobře, nicméně obvykle stačí na základní požadavky každodenního života. Dystymie obvykle začíná v rané dospělosti a trvá nejméně několik roků, někdy
celý život. Když začne později, je často následkem mírné depresivní epizody. Dystymie nezneschopňuje natolik jako depresivní
porucha, její vliv je však dlouhodobý. Omezuje fungování a prožívání příjemných činností. Někdy lidé trpící dystymií zažijí také epizody depresivní poruchy. Pak mluvíme o dvojité depresi. Do obrazu dystymie patří následující příznaky, které trvají alespoň dva roky:

 chronická lehká deprese
• mezitím se mohou objevit krátké epizody normální nálady, nemožnost fungovat podle svých nejlepších možností.
V průběhu některého období deprese by měly být přítomny alespoň 3 z následujících příznaků:

1. pokles energie nebo aktivity
2. nespavost
3. ztráta sebedůvěry nebo pocity nepřiměřenosti
4. obtíže s koncentrací
5. častá plačtivost
6. ztráta zájmu o sexuální a jiné příjemné aktivity nebo ztráta
potěšení z nich
7. pocit beznaděje nebo zoufalství
8. pocit neschopnosti vyrovnat se s běžnou zodpovědností
v každodenním životě
9. pesimistický pohled do budoucna nebo přemýšlení o minulosti
10. sociální stažení
11. menší hovornost

Bipolární porucha

Bipolární porucha je méně častá než jiné formy depresivní poruchy. Objevuje se asi u 10 % lidí trpících depresí. Onemocní jí 1–2 lidé ze 100. U této poruchy se objevují jak cykly deprese, tak cykly mánie nebo povznesené nálady. Někdy dochází ke zvratu v náladě náhle a velmi rychle (např. přes noc), ale častěji jsou přechody postupné. Během manické epizodymá postižený nadnesenou náladu, většinou subjektivní pocit zvýšené výkonnosti, sníženou potřebu spánku, bývá mnohomluvný, lehkomyslný, může dělat ostudu. Mívá tendenci se chlubit, chce realizovat spousty povrchních nápadů, většinou však nic nedokončí, přechází od jedné aktivity ke druhé. Rád utrácí peníze za nedůležité věci. Pokud mu někdo odporuje, snadno sklouzne do agresivity. Mánie zasahuje myšlení, rozhodování, chování a náladu způsobem, který vede k vážným problémům a někdy i ostudám. To nositeli v dané chvíli nevadí, naopak je s takovým chováním velmi spokojený. Může to být utrácení peněz, ukvapená pracovní a společenská rozhodnutí,
sexuální dobrodružství ap.

Sezónní afektivní porucha

U některých lidí se objevují depresivní nálady s úbytkem energie, zhoršením výkonnosti a nadměrnou únavností pravidelně každý rok v podzimních a zimních měsících. Tyto sezónní poruchy nálady neboli »zimní deprese« bývají často spojeny s nadměrnou chutí na uhlohydráty, s přibíráním na váze a s nadměrnou spavostí. Začátek potíží bývá nejčastěji na počátku zimy a vymizí obvykle na jaře. Sezónní afektivní porucha se velmi účinně léčí fototerapií – aplikací jasného intenzivního světla (více než 2000 luxů) v ranních hodinách.

Reaktivní porucha nálady (reaktivní deprese)

Reaktivní deprese je přímým následkem akutního těžkého stresu nebo pokračujícího traumatu. Zátěžová událost nebo trvající nepříznivé okolnosti jsou vyvolávajícím faktorem, k poruše by nedošlo bez jeho působení. Reaktivní deprese začíná ihned (nebo do jednoho měsíce) po výskytu stresující události nebo životní změny. Nejčastěji navazuje na stresovou událost, která byla spojena ze ztrátou. Nejtypičtější ztrátou, na kterou navazuje reaktivní deprese, je úmrtí blízkého člověka (partnera, dítěte, rodiče, dobrého přítele). Jako ztrátu však prožíváme i jiné události, při kterých ztrácíme vztah, práci, majetek, hodnotu, vzdáváme se určitých plánů, ideálů ap. Typickou ztrátou je rozchod, rozvod (ztráta snu o partnerském vztahu, ztráta očekávaného životního stylu, ztráta každodenní možnosti být s dětmi), nemožnost otěhotnět,
ztráta zaměstnání, ztráta svobody po narození dítěte, ztráta náplně po odchodu dítěte z domu, zjištění nevěry partnera ap. Zármutek je běžnou reakcí na ztrátu. Pro zármutek je velmi důležité, aby postižený mohl co nejdříve mluvit o ztrátě s člověkem nebo lidmi, kteří ho vyslechnou a podpoří. Doporučujeme nejbližší přátele a blízké, a pokud nejsou, tak nikdy není ostudou vyhledat profesionálního psychologa nebo psychiatra, když cítíte, že nemůžete ztrátu unést. Včasné svěření se a mluvení o svých pocitech může zabránit rozvoji deprese.

Smíšená úzkostně-depresivní porucha

U smíšené úzkostně-depresivní poruchy se mísí příznaky úzkosti
s příznaky deprese, ale ani příznaků deprese ani příznaků
úzkosti není tolik, aby umožnily diagnózu depresivní poruchy
či některé z úzkostných poruch. Vzhledem k tomu, že
příznaky deprese jsou méně hluboké než u depresivní poruchy
a příznaky úzkosti méně výrazné než u úzkostných poruch,
často bývá tato porucha okolím podceňována.

Krátká rekurentní depresivní porucha

Další kategorií depresivních poruch je krátká depresivní porucha. Je relativně vzácná a často ujde pozornosti odborníků. U této poruchy se depresivní epizody trvající typicky 2–3 dny objevují alespoň jednou za měsíc. Přitom nejde o epizody typicky vázané na menstruační cyklus. Deprese přichází většinou náhle, objeví se ráno po probuzení a je často velmi hluboká,
objevují se sebevražedné myšlenky. Nemocný člověk často není schopen vstát z postele, jít do práce. Cítí se jako ochromený. Podléhá silným sebevýčitkám, je zesláblý, unavený
a vyčerpaný. Obvykle po 3 dnech polehávání se probudí zase s normální náladou. Tyto epizody nemívají pravidelný rytmus, takže je nejde předvídat, jak je tomu u premenstruální depresivní poruchy.

Poporodní deprese

I když se to málo ví, v poporodním období se velmi často objevuje zhoršená nálada. 50–75 % žen prožívá 3.–4. den po porodu krátkou epizodu zhoršené nálady projevující se typicky podrážděností, kolísáním nálady a epizodami pláče. Některé ženy říkají, že se cítí zmatené, ale objektivně to patrné není. V anglosaských zemích mluví o »maternity blues« nebo »baby blues«. Tato krátkodobá změna v náladě je způsobená prudkým poklesem estrogenů a progesteronů. V zásadě je neškodná a spontánně odeznívá. Nejčastější je u prvorodiček.
Častěji se objevuje u žen, které před těhotenstvím trpěly premenstruální tenzí.

Déletrvající zhoršení nálady různého stupně a trvání postihuje 10–15 % žen po porodu. Obvykle se poporodní deprese objevuje asi za 2 týdny po porodu, ale může se objevit až do půl roku po něm. Projevuje se hlavně nadměrnou únavou a vyčerpaností, podrážděností, sebevýčitkami, úzkostí, pocity nejistoty a strachu, někdy se dostaví fobické příznaky.

Deprese ve vyšším věku

Deprese v pozdním věku se objevuje často, bývá zpravidla přehlédnuta, protože je maskovaná tělesnými příznaky nebo navazuje na zjevnou tělesnou nemoc. Průběh deprese pozdního
věku bývá podobný jako u mladších nemocných, příznaky rovněž. Současné onemocnění depresí zvyšuje pravděpodobnost úmrtí na tělesná onemocnění. Ohroženy jsou zejména ženy, především ovdovělé, a lidé, kteří žijí v pečovatelských zařízeních. Nejčastějšími stresujícími faktory, na které deprese navazuje, jsou ztráty (partnera, přátel, stálého
kontaktu s potomky, tělesného zdraví, kariéry, někdy soběstačnosti), konflikty ve vztazích (s nemocným partnerem, s potomky, s okolím), učení se nové roli v životě (odchod do důchodu, změna prostředí, domov důchodců) a sociální izolace. Dále se u starších lidí deprese často objevuje souběžně s tělesným onemocněním. Vede k tomu, že tělesné onemocnění
se hůře léčí a i po odléčení vázne rehabilitace. Naštěstí nová antidepresiva bývají ve starším věku snad ještě účinnější než ve středním.

Deprese při tělesném onemocnění

Deprese může být také spojená se souběžným tělesným onemocněním.To platí zejména pro starší lidi. Deprese může navazovat na ischemickou chorobu srdeční, vysoký krevní tlak, mozkovou příhodu, Parkinsonovu chorobu, cukrovku, revmatismus, sníženou činnost štítné žlázy, některá autoimunitní onemocnění (lupus erythematodes apod). Deprese může také zhoršovat průběh těchto onemocnění. Deprese může být i důsledkem užívání některých léků, alkoholu nebo drog.
PŘÍČINY DEPRESE

Podle dnešních představ nejsou depresivní poruchy způsobené
jedinou příčinou, ale spíše společným působením
řady dílčích příčin. Některé z nich jsou vrozené, zděděné,
jiné jsou způsobeny vlivy prostředí, v němž nemocný žije,
životosprávou, kterou si zvolil, událostmi, které prožil,
a sociálním prostředím, ve kterém se pohybuje.

Faktory dědičnosti

Je zřejmé, že důležitou roli hrají genetické faktory. Některé typy deprese se častěji objevují v určitých rodinách, což může znamenat, že je zde přítomná vrozená biologická zranitelnost.
Nanejvýš pravděpodobné je to u maniodepresivní poruchy. Zdá se však, že ne každý, kdo zdědil zranitelnost k maniodepresivní poruše, jí také onemocní. Pravděpodobně zde
hrají roli další faktory, zejména stresující zážitky a stresující prostředí. Velká depresivní porucha se také může objevovat v některých rodinách v následujících generacích. Studie jednovaječných
dvojčat ukázaly, že pokud jedno z dvojčat trpí depresí, je až 70% pravděpodobnost, že i druhé dvojče onemocní. Pokud máte sestru, bratra, otce nebo matku, kteří trpí
depresivní poruchou, máte rovněž zvýšené riziko – 15 % příbuzných 1. stupně onemocní depresí také. Ovšem deprese se objevuje i u lidí, v jejichž rodinné historii nikdy podobné potíže nebyly.

Dědí se určitá vloha k onemocnění depresí, tedy náchylnost k nemoci, nikoliv nemoc sama.

Vlivy výchovy

Nejčastěji souvisí s rozvojem deprese v dospělosti ztráta důležité
osoby v dětství, ať úmrtím nebo rozchodem rodičů.
Rovněž předčasné oddělení od matky, nadměrně kritická
výchova, méně často nedostatečná péče, týrání dítěte nebo
naopak přílišné rozmazlování bývají v souvislosti s rozvojem
deprese v dospělém věku.

Vliv životních událostí

Příliš mnoho změn, které překračují rutinu a odehrají se v krátkém časovém období, snižuje tělesnou i psychickou odolnost člověka. Reakce často nezačíná ihned po životní události, ale za různě dlouhý čas po ní. Někdy dokonce až v době, kdy celá situace je již zdánlivě vyřešena. Ke zhroucení může dojít 6 měsíců po úmrtí partnera, nebo měsíc poté, co jste dokončili stavbu domu nebo jiný náročný úkol. Vliv životních událostí se v průběhu roku sčítá. I radostné události
jsou prožívány jako stresor a jejich vliv se sčítá s vlivem negativních událostí. Na základě výzkumů byly přiřazeny událostem určité indexy závažnosti. Skór 250 bodů za rok je na pomezí
rezerv organismu. Překročení hranice 250 bodů za rok bývá často následováno psychickým selháním nebo tělesným onemocněním. Ve stáří se tato hranice podstatně snižuje, často na méně než polovinu.

Samozřejmě záleží i na jiných okolnostech, než jenom na součtu bodů. Před stresem a jeho důsledky chrání zejména dobrá sociální podpora okolí (rodina, přátelé), odolnost člověka,
konstruktivní postoj k situaci.
Zátěžové životní události jsou často spouštěči deprese. Jde o události, které vedou ke ztrátě (ztráta partnera nebo jeho odchod), změně role (přechod ze školy do zaměstnání, příchod dítěte do rodiny, přechod na jiné zaměstnání), ztrátě důležité role (odchod dospělých dětí z rodiny,) ztrátě autonomie, přirozené aktivity a důležitosti (odchod do důchodu, důsledkem tělesné nemoci ve stáří) apod. Drobných situací, které spouštějí automatické negativní myšlenky, je však celá řada a mohou se objevit každodenně.
Tyto situace většinou souvisí s počátkem epizody nemoci

Nejčastější životní události
Událost Body
Úmrtí partnera-partnerky 100
Úmrtí blízkého člena rodiny 63
Úraz nebo vážné onemocnění 53
Ztráta zaměstnání 47
Odchod do důchodu 45
Změna zdravotního stavu člena rodiny 44
Sexuální obtíže 39
Změna finančního stavu 38
Úmrtí blízkého přítele 37
Závažné neshody s partnerem 35
Konflikty se zeťem/snachou 29
Manžel/manželka končí se zaměstnáním 26
Změna životních podmínek 25
Změna životních zvyklostí 24
Změna bydliště 20
Změna rekreačních aktivit 19
Změna sociálních aktivit 18
Změna spánkových zvyklostí a režimu 16
Změny v širší rodině (úmrtí, sňatky) 15
Vánoce 12

pouze v případě, že je jich příliš mnoho. Nicméně mohou velmi dobře sloužit jako udržovací faktory epizody. Některé jsou velmi individuální, specifické pro určitou osobu. Typické
situace jsou uvedeny v následujícím seznamu:

• kritika
• potlačení vzteku
• podceňování nebo přehlížení ze strany okolí
• nedostatek uznání nebo ocenění
• porovnávání se s druhými lidmi
• porovnávání sebe sama před nemocí
• selhání v situaci, chybování
• náhlá změna situace nepříznivým směrem
• odkládání nebo nedodělávání činností
• nespravedlnost
• nedostatek projevů lásky

Biochemické pochody v mozku

Relativně dost toho víme o tom, co se děje během deprese v mozku. Zjistilo se, že v některých oblastech mozku jsou  nízké hladiny neurotransmiterů (chemických látek, které přenášejí nervový signál mezi jednotlivými buňkami). Neurotransmitery jsou chemické látky, pomocí kterých mezi sebou jednotlivé nervové buňky komunikují. Jednotlivé vzruchy
vznikají v jedné nervové buňce a jsou pomocí neurotransmiterů přenášeny na další buňky. Takto vyslaný posel ovlivní činnost jiné buňky tím, že se naváže na určité citlivé místo (receptor). U deprese jsou studovány zejména tři chemické působky – serotonin, noradrenalin a dopamin.
Epizoda depresivní nálady je spojena s nedostatkem těchto látek na nervových zakončeních v mozku.

Tato biochemická porucha je přítomna u všech typů deprese, ať spouštěč najdeme, nebo ne. Může tedy vzniknout bez větší zevní příčiny, zejména u osob, u kterých se deprese vyskytuje v příbuzenstvu, nebo kteří trpěli depresí v minulosti, nebo může navazovat – často i po delší době – na zátěžové stresové události v životě. Podáváním léků, které tuto poruchu regulují, dochází u většiny lidí k vymizení depresivních příznaků.

Antidepresiva zvyšují postupně dostupnost neurotransmiterů na synapsích a tím pomáhají upravit biologickou rovnováhu v mozku. K úpravě narušené rovnováhy na postižených
místech dochází po 3–6 týdnech.

Jedním z dalších biologických projevů deprese je porucha biorytmů. Běžně má člověk stálý rytmus odpočinku a aktivity, spánku a bdění. Ráno vstává a jeho energetická úroveň stoupá, večer začíná klesat a v noci ve spánku se »dobíjí«. U deprese se tento rytmus poruší. Od rána je spíše energie málo, depresivní člověk je unavený, ospalý, nevýkonný, ochablý, jako by ještě spal. V noci naopak je útlum nedostatečný, jako by částečně fungovala i »denní fáze rytmu«, takže spánek je mělký, nedostatečný, přicházejí potíže s usínáním, předčasné probouzení. Rytmus organismu je odtržený od periodických vlivů okolí, jako je cyklus světlo – tma, cyklus
pravidelných aktivit života mezi lidmi, v práci ap. Proto se často rozpadá denní režim. Naopak posílení denního režimu, dodržování pravidelnosti v činnostech, pomáhá organismu synchronizovat se a zmírňuje depresi. Ranní sprchování studenou vodou, pravidelné cvičení, to vše má určitý antidepresivní účinek.

Psychologické vlivy

Lidé s nízkým sebevědomím, kteří se dívají na sebe, na okolnosti a na budoucnost pesimisticky, nebo lidé, kteří žijí v silně stresujících podmínkách, jsou více náchylní k depresi. Náchylnost k rozvoji deprese se také objevuje u lidí, kteří neumějí sami sebe odměňovat a pochválit. Jsou tedy více závislí na pochvale a odměně okolí, což vede k nadměrné snaživosti. Lidé náchylní k depresím bývají málo asertivní. Tento nedostatek se projevuje zejména neschopností říci ne
i v situacích, kdy by bylo odmítnutí namístě, a potížemi se snášením kritiky. Jinou tendencí je obracet vztek proti sobě i v situacích, kdy by se měli hněvat na druhé. To proto, že vztek často mylně považují za emoci, kterou by nikdy prožívat neměli.

Léky, alkohol a drogy jako spouštěče deprese

K depresi také může vést užívání některých léků, kterými seléčí tělesná onemocnění. Poměrně často se objevuje po užívání hormonu prednisonu a po některých lécích užívaných k léčbě vysokého krevního tlaku. V neposlední řadě může k depresi vést nadměrná konzumace alkoholu a drog.

Mezilidské vztahy

Konflikty v rodinném životě a problémy v práci často souvisejí s rozvojem deprese. V rodině to bývají konflikty mezi partnery a mezi rodiči a dětmi. V pracovní situaci to bývá jak konfliktní situace, tak workoholismus a jeho důsledky. Typické mezilidské situace, ve kterých se deprese častěji rozvíjí jsou:

1. Zármutek po ztrátě blízké osoby Jde o dlouhý a hluboký smutek po ztrátě blízké osoby, nejčastěji partnera, ale také rodiče nebo dítěte. Je pochopitelný, když však trvá příliš dlouho a začne člověka spoutávat v životě, je léčba potřebná. Má pomoci naplno si odplakat ztrátu a dokončit proces smutku a pak pomoci vytvořit nové zájmy a vztahy.

2. Neshody nebo problémy ve vztazích K neshodám nebo problémům dochází zejména v partnerských vztazích, ale rovněž ve vztahu rodič-dítě. U lidí trpících depresí je velmi často problémem, že jednostranně očekávají od svých nejbližších to, co jim blízcí nedokážou
nebo nechtějí splnit. Někdy je problémem neschopnost otevřeně svoje požadavky vyjádřit, jindy jde o skryté či otevřené konflikty (nesoulad sexuálního života, mimomanželský
vztah, neochota přiznat dítěti vlastní svobodné rozhodování, hádky). Aby bylo možné situaci změnit, je důležité zjistit, v čem je rozpor, přehodnotit očekávání (zda jsou reálná a možná) a naučit se, jak své požadavky sdělit a jak přistupovat na kompromisy.

3. Změna role Deprese často přichází po neúspěšných pokusech přizpůsobit se vývojovým změnám nebo důležitým událostem, jako je svatba, rozvod, narození dítěte, postup v práci,
změna kariéry, přechod do důchodu. Vývojové změny přinášejí nové úkoly, často pro oba partnery, a potřebu změnit návyky, přerozdělit práci v domácnosti ap. Velmi často si depresivní člověk ani jeho blízcí neuvědomí po
třebu změny a rigidně trvají na starých pravidlech. Jde zejména o změny, které postižený prožívá jako ztrátu. Ztráta může být zjevná (rozvod), ale i nenápadná (ztráta svobody po narození dítěte, po přijetí odpovědné funkce). Častou změnou je přechod do další etapy lidského životního cyklu. Zvládání přechodu do nových rolí se soustřeďuje na 4 úkoly:

• vzdát se staré role
• uvědomit si a projevit pocity viny, hněvu, ztráty
• naučit se nové dovednosti potřebné pro novou roli
• navázat nové vztahy s lidmi, kteří souvisí s novou rolí
4. Nedostatek vztahů
Deprese bývá také důsledkem sociální izolace, osamělého života, který přináší málo podnětů. Někdy je těžké říci, zda izolace předcházela příznakům, nebo příznaky vedly k ní. Většinou platí obě možnosti. Řada lidí prožívajících depresivní poruchu se dostává do tohoto bludného kruhu. Zde je potřebné postupně se začít setkávat s lidmi.

BLUDNÝ KRUH DEPRESE

Depresivní porucha je onemocnění celého organismu, které postihuje tělo, náladu, myšlení i chování. Ústřední problém při určitém zjednodušení by se dal popsat jako celkový nedostatek
energie. Je způsoben změnou neurotransmise některých biogenních aminů v mozku. Tento stav depresivní člověk vnímá v celkové únavnosti, nesoustředěnosti, ochablosti těla, zpomalení myšlení i pohybů. Nedostává se mu energie ani na to, aby mohl spát a aby se mohl radovat.

Automatické depresivní myšlenky prohlubují depresi, depresivní emoce vedou ke zvýraznění depresivních tělesných projevů, tělesné projevy posilují depresivní chování, což si člověk v depresi interpretuje dalšími depresivními myšlenkami. Takto se může míra deprese v bludném kruhu postupně zvyšovat nebo udržovat.

Spouštěč

Zasloužím si to, nikdy jsem nestála za nic
Už nikdy to nebude lepší
Úbytekenergie
Tělesné reakce
Sevření hrudníku
Bolest hlavy
Tíha celého těla
Emoce
Vztek na sebe
Bezmoc
Strach
Trýzeň
Beznaděj
Chování
Zůstávám v posteli
Pláču
Nic nedělám
Jdu si zakouřit
Slabost svalů

LÉČBA

Deprese se dá léčit antidepresivy, psychoterapií, fototerapií nebo elektrokonvulzivní léčbou. Nejrozšířenější a ve většině případů také nejosvědčenější u všech depresí je použití antidepresiv. U mírné deprese může dostatečně pomoci samotná psychoterapie. Od středně těžké deprese jsou však potřebné léky a optimální je kombinace antidepresiv a psychoterapie.

Farmakoterapie

Vzhledem k tomu, že antidepresiva přímo chybějící neurotransmitery nedodávají, ale regulují jejich porušenou rovnováhu, jejich efekt není okamžitý, ale zpravidla se objeví za 3–6 týdnů podávání. Je proto důležité užívat léky dostatečně dlouhou dobu. I po odeznění depresivní nálady je nutné pokračovat v užívání léků. Podle doporučení světové zdravotnické organizace by mělo podávání antidepresiv trvat ještě půl roku až 9 měsíců po odeznění deprese, pokud jde o první epizodu v životě. Pokud jde o opakovanou epizodu, mělo by následné podávání antidepresiv trvat ještě dva roky. Bylo totiž zjištěno, že po časnějším vysazení léků až 80 % pacientů dostane depresi znovu.
V případě bipolární poruchy je důležité užívat lithium, valproát nebo carbamazepin, bránící cyklování nemoci nebo alespoň zmírňující závažnost cyklů. U řady nemocných je potřebné užívat tyto léky léta, někdy celý život. Je to podobné, jako když diabetici užívají inzulin.

Léky, které snižují úzkost, jako je například diazepam, oxazepam, clonazepam, bromazepam, alprazolam a další léky na zklidnění, nejsou antidepresiva. Někdy jsou předepisovány společně s antidepresivy, avšak samy nestačí na léčbu depresivní poruchy. Neměly by se užívat dlouho, nejvýše 2 měsíce, jinak na ně vzniká závislost.

Antidepresiva

Antidepresiva jsou léky, které umožňují lepší přenos vzruchu v některých neurotransmiterových systémech mozku tím, že zvyšují dostupnost chemických přenašečů na nervových zakončeních.
Jde zejména o serotoninový, noradrenalinový nebo dopaminový přenašečový systém, které v depresi fungují nedostatečně. Antidepresiva jsou velmi účinné léky u depresivních a úzkostných stavů, ale i v celé řadě dalších indikací (např. u chronické bolesti, únavového syndromu ap.).


TCA – tricyklická antidepresiva: Patří sem klasická antidepresiva,
jako je imipramin, amitriptylin, dosulepin, nortriptylin,
clomipramin a další. Je s nimi dlouhodobá zkušenost
již bezmála 50 let. Jsou to vlastně první léky, které
prokázaly svou účinnost při léčbě deprese. Jejich účinnost
je vysoká, nicméně nevýhodou jsou poměrně výrazné vedlejší
účinky. Jde hlavně o sucho v ústech, závratě, únavu,
zpočátku tendence kolabovat při změně polohy, zácpu,
potíže s močením, rozmazané vidění. Tyto vedlejší účinky
vadí hlavně na začátku léčby, v průběhu času se člověk
na ně zpravidla adaptuje, takže přestávají tolik obtěžovat.
Další nevýhodou je velká toxicita při předávkování. Aby
se zlepšila jejich snášenlivost, bývají zpočátku podávány
v nízké dávce, která se pozvolna zvyšuje až do terapeutické.
Mohutný antidepresivní efekt se objeví většinou mezi
3.–6. týdnem podávání.


Antidepresiva 2. generace: Sem patří novější léky, jako je
maprotilin, dibenzepin, mianserin. Antidepresiva 2. generace
mají podobnou účinnost jako TCA, ale významně
méně nežádoucích účinků. Proto bývají častěji užívána
i u starších lidí.

SSRI – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu:
Tato skupina látek znamenala v posledních 20
letech revoluci v léčbě jak deprese, tak úzkostných stavů.
Jejich snášenlivost je daleko vyšší, než tomu bylo u předešlých
skupin. Patří sem léky citalopram, escitalopram, fluoxetin,
fluvoxamin, paroxetin a sertralin. Jsou velmi účinné,
ale i bezpečné, tzn. i při předávkování jsou pro organismus
málo toxické. Nežádoucí účinky jsou mírnější a objevují se
jen u menšího procenta pacientů. Typicky sem patří zvýšení
hladiny energie v prvním týdnu, což se někdy projeví
zvýšeným neklidem a nespavostí. Tento efekt však většinou
do deseti dnů odeznívá. Poté naopak dochází ke zklidnění
a většinou zlepšení spánku. Dalším vedlejším účinkem
bývají pocity na zvracení a žaludeční potíže, které rovněž
mizí během prvních dvou týdnu. U části pacientů dochází
ke snížení zájmu o sexualitu a u mužů k opoždění ejakulace.
Druhého efektu lze využít k oddálení předčasné ejakulace
u mužů (ejaculatio praecox).

RIMA – reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy:
Jde o skupinu léků s mechanismem účinku podobným již
opuštěné předchozí generaci, tzv. IMAO, ovšem bez potřeby
držet dietu. U nás je na trhu jediný přípravek této skupiny
moclobemid. Jde o středně účinné antidepresivum,
vhodné také u pacientů s atypickými příznaky a zejména
u lidí trpících sociální fobií nebo panickými záchvaty. Jeho
hlavní výhodou je minimum vedlejších účinků.


SNRI – inhibitory zpětného vychytávání serotoninu
a noradrenalinu: Je to novější skupina léků. Představiteli
jsou venlafaxin, milnacipran a duloxetin. Největší výhodou
je značná účinnost a rychlejší nástup účinku. Venlafaxin
je účinný i u velmi hlubokých depresí s psychotickými
příznaky (kdy člověk již ztratil kontakt s realitou a je
např. přesvědčen, že je tak ničemný, že zavinil někde ve
světě válku ap.). Nástup účinku se objevuje již mezi 5.–10.
dnem podávání. Podobně jako jiné moderní léky má jen
minimum vedlejších účinků.

NDRI – specifické inhibitory zpětného vychytávání
noradrenalinu a dopaminu: Do této skupiny léků patří
bupropion. Je to antidepresivum aktivující, které kromě
antidepresivního efektu snižuje také bažení po návykových
látkách, proto se používá i při odvykání kouření.
Může pomoci lidem, kteří nereagují dostatečně na SSRI.
Z nežádoucích účinků se může objevit bolest hlavy, neklid,
hubnutí, nespavost, pocity na zvracení. Opatrnost je potřebná
u lidí s epilepsií a u osob, u nichž jsou vysazovány
benzodiazepiny.

SARI – antagonisté serotoninu a inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu: Zástupce této skupiny, trazodon,
má kromě antidepresivního účinku také dobrý hypnotický
efekt, proto je používán i u chronické nespavosti.

strana 62 strana 62

NaSSA – noradrenergní a specifické serotonergní látky:
Představitel této skupiny, mirtazapin, je kvalitní antidepresivum,
často účinné tehdy, když SSRI nebyla účinná.
Pomáhá také lepšímu spánku a má minimum sexuálních
nežádoucích účinků. Z nežádoucích účinků se mohou objevit
závratě, průjem, zvýšená chuť k jídlu, sucho v ústech
a ospalost.

Tianeptin: Jde o antidepresivum s jiným mechanismem
účinku, o »antistresovou látku«, která v části mozku (hippocampu)
související s emoční pamětí napravuje důsledky
dlouhodobého stresu. Tianeptin je podobně účinný jako
předešlé skupiny antidepresiv a má málo nežádoucích
účinků (někdy zvýšení energie s neklidem na počátku užívání).

Agomelatin: Nová látka podobná melatoninu, který má
výrazný antidepresivní efekt a minimální nežádoucí účinky.
Mechanismus účinku je jiný než u všech předešlých
antidepresiv. Působí hlavně na melatoninové receptory
a upravuje cirkadiánní rytmy. Aniž by tlumil, upravuje
spánek. Agomelatin v době vydání této publikace ještě nebyl
v běžné praxi k dispozici.
Terapeutická účinnost jednotlivých antidepresiv je podobná

– terapeutické odezvy dosáhne 50–75 % léčených pacientů,
plné remise kolem 35 % pacientů u prvního zvoleného antidepresiva.
Rozdíly se mohou objevit ve frekvenci a intenzitě
nežádoucích účinků. O výběru antidepresiva by měl rozhodnout
lékař po poradě s pacientem a probrání potenciálních
benefitů a omezení daného léku.

Tymoprofylaktika: Jde o skupinu léků, které se používají
k prevenci manických a depresivních epizod u bipolární
poruchy. Mají jen mírný antidepresivní účinek. Většinou
jsou účinné při léčbě mánie. Jejich nejdůležitější účinek
je však v tom, že pokud jsou pravidelně užívány, udržují
normální náladu, tzn. brání jak rozvoji mánie, tak rozvoji
deprese. Nejznámějším tymoprofylaktikem je lithium
carbonicum. Při užívání lithia je potřebné v pravidelných
intervalech kontrolovat lithémii (hladinu lithia v krvi).
Dalšími známými tymoprofylaktiky jsou carbamazepin,
valproát a lamotrigin.

Psychoterapie

Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět, co se s člověkem v depresi děje. Učí, jakým způsobem zacházet s příznakya s problémy v životě a posléze trénuje dovednosti, které mohou
do budoucna bránit rozvoji nové fáze. Psychoterapeutický přístup poskytuje určitý ochraňující prostor, ve kterém se nemocný může projevit a vyjádřit, co ho trápí. Pro většinu
depresivních nemocných, u kterých deprese probíhá pod lehkým nebo středně závažným obrazem, je psychoterapie velmi účinnou metodou. Zkracuje dobu léčby a u lehčích depresí
je schopna pomoci i bez léků.

Psychoterapeut je odborník, který je schopen se vcítit do toho, co prožíváte. Má již zkušenost s jinými lidmi s podobnými problémy a odborné znalosti, které mu umožňují vám
co nejlépe pomoci. Je lidským průvodcem, který umožní uklidnit se a postupně porozumět souvislostem. Pomůže opravit vaše depresivní myšlení, porozumět vztahovým problémům
i vám samotným. Může vám pomoci přijít na způsoby, jak překonávat účinněji příznaky nemoci a jak se stavět
ke každodenním problémům. Pod jeho vedením a s vlastním
úsilím máte dobrou šanci se cítit lépe.
Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora
zdravých částí osobnosti, které jsou vždy přítomné. Rozlišujeme individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště může být v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice,
hraní rolí nebo nácviku dovedností.

Podpůrná psychoterapie

Je to základní psychoterapie, kterou by měl provádět nejen každý psychiatr a psycholog, ale každý lékař i zdravotní sestra. Je to něco, co se svým projevem velmi podobá tomu, když s vámi váš dobrý přítel sdílí vaše problémy, ale navíc má odborné vědomosti. Základními rysy jsou naslouchání, vcítění, podpora, vedení, podání informací a vysvětlení, povzbuzování a umožnění vyjádřit všechny emoce, které prožíváte. Individuální podpůrná psychoterapie pomáhá obnovit důvěru v sebe sama a v budoucnost a vytvořit si pevný vztah s osobou, které je možné důvěřovat v krizových situacích. Terapeut s pacientem pracují spolu ve dvojici. Skýtá přátelskou
atmosféru, přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Tím vytváří bezpečné prostředí přijetí pro člověka se všemi jeho klady i zápory. Poskytuje však také realistický pohled na situaci, který je podáván bez konfrontace či kritiky. Měla by poskytnout dostatek informací o depresi a její léčbě, vysvětlit důležitost užívání antidepresiv.

Individuální dynamická psychoterapie

Individuální dynamická psychoterapie (patří sem směry jakopsychoanalýza, gestaltterapie, katatymně imaginativní psychoterapiea další) se snaží o analýzu nevědomých konfliktů.
Jejich přivedením do vědomého myšlení pomocí interpretací, které vedou ke vhledu, pak pomáhá změnit pohledy na svět i postoje k sobě, které vedly k depresi. Jde většinou o dlouhodobou terapii. Není zaměřena tolik na odstranění příznaků deprese jako na změnu osobnosti člověka, aby depresí trpět nemusel. Je nevhodná pro akutní stavy depresivní poruchy, poporodní deprese a u maniodepresivní poruchy. Naopak vhodná bývá u mírné deprese, reaktivní deprese adystymie.
Skupinová psychoterapie

Skupinová psychoterapie může být velmi užitečná. Zejména
když deprese souvisí se vztahovými problémy v rodině či práci
nebo ke vztahovým problémům vedla. Skupinová psychoterapie
umožní lépe porozumět svým problémům. Ovšem při
středně závažné a těžké depresi není skupinová psychoterapie
na počátku terapie možná. Je vhodná, až když nejtíživější příznaky
po léčbě antidepresivy odezní. Rovněž může velmi pomoci
v době udržování zlepšení. Léčbou volby od začátku je
skupinová psychoterapie u dystymie a mírné deprese.

Skupinová psychoterapie probíhá zpravidla ve skupině 8–12 osob. Vedou ji nejčastěji dva psychoterapeuti, nejlépe muž a žena. Jednotlivá sezení zpravidla trvají l,5 až 2 hodiny.
Skupinové dění má dynamiku danou vztahy lidí mezi sebou a jejich navyklými způsoby chování. Cílem léčby je poznat souvislosti mezi chováním jedince a jeho problémy a nemocí a pak pomoci tyto vzorce změnit. Pomáhá také v tom, že člověk si může uvědomit, že druzí mnohdy prožívají podobné věci a že je možné se od nich poučit, jak se s prožitou depresí vyrovnat i jak řešit každodenní problémy. Otevírání jednotlivých členů při skupinové terapii má za následek vznik atmo
sféry důvěry, otevřenosti, sympatie a spoluúčasti. V uzavřené skupině zůstává složení skupiny konstantní a meziosobní interakce jsou hlubší. V otevřené skupině jsou průběžně přijímáni noví pacienti.

Kognitivně behaviorální terapie

Podle KBT se depresivní člověk naučil depresivním způsobem
myslet a jednat a tento způsob je možné postupně přeučit
na konstruktivní. Po změně depresivního způsobu myšlení
a chování na konstruktivní způsoby dochází k normalizaci
nálady. Typicky pracuje KBT krok za krokem s depresivními
myšlenkami a postoji, které se učí postupně proměňovat ve
více adaptivní. Zároveň učí, jak postupně plánovat a měnit
svoji aktivitu. Dovednosti, které se pacient během léčby naučí,
mu pak zůstávají. KBT patří k nejúspěšnějším psychoterapiím
deprese; u lehkých a středně těžkých depresí patří mezi
léčby první volby. U hlubokých depresí však tento přístup
sám nestačí a musí být kombinován s léčbou léky.

• porozumění depresi, jejím příznakům a souvislostem
• účelné plánování činnosti a pozvolné zvyšování aktivity krok
za krokem
• postupné odmítání depresivního a vytváření nedepresivního
způsobu myšlení
• změna hlubších depresivních postojů k sobě
• nácvik relaxace
• nácvik komunikace a asertivity
• nácvik metody řešení problémů


Fototerapie

Pro lidi trpící sezónní poruchou nálady je nejvhodnější léčbou
ranní aplikace intenzivního světla, které se říká fototerapie.
Zjednodušeně se dá říci, že lidem se sezónní poruchou
nálady pomáhá každodenní prodloužení světelné části krátkého
zimního dne. Účinek je způsobený harmonizací denních
biologických rytmů. Efekt fototerapie bývá u sezónní
afektivní poruchy rychlejší, než je efekt antidepresiv. Světlo,
které k léčbě užíváme, je ve svém spektru podobné světlu slunečnímu.
Fototerapie trvá 2–3 týdny. Jasné bílé světlo o intenzitě
2500–10 000 luxů je aplikováno v časných ranních
hodinách (při intenzitě 2500 luxů 2 hodiny, při intenzitě
10 000 luxů stačí půlhodinová aplikace).

Elektrokonvulzivní léčba

U mnohých lidí s velmi hlubokou depresí je vhodná elektrokonvulzivní
léčba. Je užitečná i u nemocných, kteří nereagují
na jinou léčbu a u lidí s vysokým rizikem sebevraždy. Elektrokonvulzivní
léčba je nejúčinnější metodou léčby depresí
a dosud její účinnost žádná jiná metoda nepřekonala. Z elektrokonvulzivní
léčby je často přehnaně velký strach. Elektrokonvulze
se provádějí v celkové anestezii (narkóze). Elektricky
jsou stimulovány určité oblasti mozku pomocí elektrod
přiložených na kůži hlavy. Tato stimulace vyvolá elektrickou
synchronizaci v mozku. Celou proceduru nemocný vůbec
necítí a ani o ní neví. V následujících hodinách někdy jako
vedlejší účinek prožívá léčený mírnou bolest hlavy a slabost
ve svalech. Také se může objevit přechodná porucha paměti.
Zdokonalením technologie, zejména zavedením unilaterálních konvulzí, však došlo k redukci tohoto přechodného efektu.

rTMS

Metoda rTMS spočívá v aplikaci magnetického pole na specifickou
oblast mozkové kůry, která je u deprese změněná.
V úvodu je přiložena cívka indukující magnetické pole nad
oblast pravého spánku a je lokalizována ideální oblast pro
změření tzv. motorického prahu, tj. zjištění intenzity magnetického
pole, které vyvolá minimální svalovou odpověď na
palci levé ruky. Po jeho zjištění je cívka posunuta 5 cm dopředu
nad oblast čelní kůry, kde je pak opakovaně aplikováno
magnetické pole. Člověk je po celou dobu při vědomí, aplikace
nebolí. Celá léčebná procedura trvající kolem 20 minut se
opakuje jednou denně po dobu 10–15 dnů s víkendovými
přestávkami. Během léčby rTMS se ozývá tzv. klapnutí, které
provází vznik magnetického pole. Jeho vliv na sluch lze omezit
pěnovými ucpávkami uší. Je dále třeba vědět, že magnetické
pole indukované přístrojem ovlivňuje i povrchní tkáně lbi

– kůže, svaly, podkoží, což vede u 10–20 % pacientů k objevení
se bolesti hlavy, která dobře reaguje na acylpyrin. U většiny
pacientů však k tomu nedochází. rTMS byla použita
i u pacientů s migrénami bez zhoršení jejich stavu. Zvýšené
riziko epileptického záchvatu je při onemocnění epilepsií či
jiných závažných neurologických poruchách.


JAK SI ČLOVĚK MŮŽE POMÁHAT SÁM


V následující části předkládáme několik rad těm, kdo trpí
nebo trpěli depresivními příznaky. Tato doporučení však
v žádném případě nemohou nahradit řádnou léčbu.


Ujasněte si, že deprese je nemoc, která je léčitelná. Není
to vaše vina ani vina někoho druhého. Při depresi dochází
k vyčerpání některých látek souvisejících s hladinou naší
energie.

Nezůstávejte s problémem sami. První důležitou zásadou
je pokusit se nezůstat se svými prožitky izolovaný. Je to
velmi těžké, protože často chybí důvěra v možnost změny.
Navíc se řada lidí za svoji depresi stydí. Přesto má každý
zpravidla nějakého člověka, o kterém ví, že to s ním myslí
dobře. S ním je možné se podělit o to, co se s vámi děje.
Není možné po něm chtít, aby plně porozuměl všem vašim
prožitkům. Může vám ale poskytnout podporu, pomoci
ustát sebevražedné myšlenky a doprovodit vás k lékaři.

Důvěřujte svému lékaři a nebojte se mu sdělit své potíže
a problémy, zejména úvahy o sebevraždě. Za své problémy
se nestyďte.

Pravidelně užívejte léky, které vám odborník předepsal!
Ať vás kdokoliv odrazuje nebo sám jste pod vlivem nepřesných
představ o lécích, vězte, že vám pomohou. Nečekejte
však, že to bude ze dne na den.

strana 70 strana 70

Neklaďte si žádné náročné cíle a úkoly. Na jejich řešení
nemáte dost energie.

Během deprese nedělejte žádná závažná rozhodnutí
(jako jsou rozchod v důležitém vztahu, odchod od rodičů,
změna bydliště, finanční investice, změna zaměstnání ap.).
Depresí je rozhodování výrazně ovlivněno.

Nesrovnávejte aktivitu v nemoci se svou aktivitou ve
zdraví. Nehodnoťte svůj výkon! Je pravděpodobně daleko
menší, než od sebe požadujete. Vaše výkonnost se plně
vrátí, jakmile deprese odezní.

Neříkejte si, že depresi »zlomíte vůlí«. Někteří lidé se o to
pokoušejí a vesměs to vede ke zhoršení stavu. Deprese je
totiž onemocnění, které vůli ochromuje. Na prosazování
»vůle« nemáte dost energie.

Zkuste dělat to, co je vám příjemné. Takových činností
bude zpočátku málo. Můžete zkusit lehké tělesné cvičení,
četbu krátkých článků, nenáročný program v televizi.
Věřící může povzbudit účast na církevních setkáních. Nepřehánějte
to však. Hlavně nečekejte, že to ihned výrazně
zlepší náladu. Zpočátku to nebude mít žádný účinek.
Dlouhodobě však tyto aktivity pomáhají zmírnit depresi.

Pokud se odhodláte k delší činnosti, rozdělte ji na menší
úseky. Mezi jednotlivými částmi si oddechněte. Dělejte
něco, co je příjemnější než daná činnost.

Neočekávejte od sebe příliš. Nadměrná očekávání zvyšují
pocity selhání. Kdykoliv se pro něco rozhodnete nebo cokoliv
si naplánujete, zkuste nejdříve snížit svoje očekávání
na polovinu nebo na třetinu. Snižte si laťku. Naučte se být
k sobě více laskaví. Jako kdybyste měli vysokou horečku.

Neuchylujte se do samoty, udržujte kontakt s blízkými
lidmi. Vyhněte se izolaci. Zkuste být s druhými, je to lepší,

strana 71 strana 71
než být sami. Může to pro vás znamenat určité přemáhání,
ale samota depresi zhoršuje, protože je čas na sebevýčitky.


Nepokoušejte se depresi »zaspat« tím, že budete polykat
hypnotika během dne nebo pít alkohol. Lidé, kteří se o to
pokoušeli, nakonec propadli ještě větší depresi. Alkohol
snižuje účinnost antidepresiv a může vyvolat výrazné nežádoucí
účinky.

Velmi pečlivě zvažujte, zda si jít lehnout do postele. Lůžko
je na spaní v noci. Pokud se vám opravdu chce spát,
nebo pokud si doopravdy odpočinete, je to namístě. Pokud
však do postele utíkáte a pak místo odpočinku následují
trýznivé sebevýčitky, raději se posteli vyhněte. Polehávání
se sebevýčitkami totiž výrazně zhoršuje depresi. Lepší je
věnovat se drobným odpočinkovým činnostem, sledování
televize, byť s menší pozorností, rozhovoru s lidmi, procházce
ap.

 

Nedůvěřujte svým negativním myšlenkám. Pokud se objeví,
zkuste buď myslet na něco jiného, nebo je zahnat nějakou
činností. Negativní myšlenky patří k depresi a zmizí,
jakmile deprese ustoupí.

Nevěřte lidem, kteří vám říkají, že »byste se měli vzchopit
«, že »to chce jen trochu víc vůle«, nebo dokonce, že jste
líní. Pravděpodobně o depresi vůbec nic nevědí. Někdy
to s vámi myslí dobře, chtějí vás povzbudit, ale spíše vám
ublíží.

Nestyďte se plakat, kdykoliv potřebujete. V pláči bývá alespoň
krátká úleva. Nebojte se říci, když máte zlost.

Nečekejte od léčby zázraky za několik dní. Nečekejte, že
deprese zmizí rychle. Léčba potřebuje svůj čas, řádově týdny
až měsíce.
Zásadně v depresi nejezděte na dovolenou, ani kdyby
vám to někdo doporučoval. Zkuste neměnit prostředí, pokud
to půjde. Každá změna prostředí zvyšuje nároky na
adaptaci a na to nemáte dost energie.

Pokud vás přepadají myšlenky na sebevraždu – řekněte
to svým blízkým a hlavně to řekněte svému lékaři. Je to
velmi důležité, protože sebevražda je to, co vás může ohrozit
ze všeho nejvíce.

Vysvětlete svojí rodině, že deprese je nemoc. Někdy je
lepší požádat lékaře, aby to udělal za vás. Příbuzným nechte
přečíst tento text. Je důležité vědět, že ani vy, ani rodina
nejste vinni.

Neukončujte předčasně léčbu, i když se už budete cítit
dobře. Nechte o tom rozhodnout lékaře. Deprese se často
vrací.

V depresi nemohou pomoci léčitelé, akupunktura, homeopatie
nebo jiné alternativní praktiky.
Denní program – plánování aktivity

Nejlepším způsobem, jak přerušit bludný kruh, je postupně
zvýšit svoji aktivitu. Jaké to má důvody:


Když něco děláte, odvádí vás to od negativních myšlenek.

Při vhodné míře aktivity budete méně unavení. Při depresi
se totiž pocit únavy zvyšuje tím, že je člověk pasivní.
Rozumná míra aktivity osvěží, takže je člověk méně depresivní.

Aktivita zlepšuje vaši schopnost konstruktivně myslet.

Když si budete plánovat činnost předem, postupně získáte
pocit kontroly nad svým životem.

Plánování zjednoduší rozhodování, co v dané chvíli dělat.

Činnost zvýší chuť něco dělat.
Zkuste si na každou hodinu dne vymezit nějakou činnost.
Začněte velmi jednoduchým, nenáročným plánem. Do formuláře
si napište seznam položek, které si plánujete na příslušný
den. Začněte s nejlehčí činností a pokračujte ke složitějším.
Odškrtněte si každou činnost, jakmile ji dokončíte.
Jde o velmi jednoduchou, ale přitom velmi užitečnou techniku.
Seznam má dvě části. Do sloupce PLÁNOVÁNÍ napište
hodinu po hodině, co byste chtěli dělat celý den. Nemusíte se
moc rozepisovat. Stačí napsat do každé kolonky 2–3 slova,
která popisují plánovanou činnost. Například: »udělat si
müsli na snídani«, »vypravit děti do školy«, »cesta do práce«,
»žehlení bílého prádla«, »četba novin«, »sledování dokumentu
o přírodě v televizi« ap. To nevyžaduje více než 10 minut
času pro naplánování celého dne. Na konci dne vyplňte druhý
sloupec – PLNĚNÍ. Zachyťte do každé kolonky, co jste ve
skutečnosti v daném čase dělali. Může to být činnost, kterou
jste si naplánovali, nebo něco jiného. Dokonce i když jste jenom
leželi, zapište si to. Navíc označte každou aktivitu, zda se
jednalo o výkon V nebo o prožitek P. Výkonové aktivity
V zahrnují činnosti jako vaření, praní, práce v zaměstnání,
úklid, vyřizování ap. Prožitkové aktivity P zahrnují četbu,
poslech hudby, sledování filmu, milování, jídlo ap. Poté co
jednotlivé aktivity označíte, zapište si za značku aktivity míru
výkonu nebo míru příjemnosti. Použijte stupnici od 1 do 5.
Na této stupnici zachyťte buď náročnost aktivity při výkonu,

nebo příjemnost při prožitku. Například skóre V–1 dostanou
lehké úkoly, jako je obléknutí se, hygiena, zatímco V–5 může
zachycovat aktivity jako praní prádla, řešení úkolu v práci,
složité jednání na úřadě ap. Podobně P–1 zachycuje velmi
malý nebo téměř žádný příjemný pocit z dané prožitkové aktivity,
zatímco P–5 mluví o silném prožitku radosti, spokojenosti,
klidu nebo krásy. Některé aktivity, jako je například
vaření, mohou u některých lidí skórovat jak v oblasti V tak
v oblasti P, pokud vaří s pocity radosti.

Proč může tak jednoduchá technika pomoci? Za prvé
umožňuje si uvědomit, kolik činností doopravdy během dne
člověk zvládá, nakolik jsou náročné a kolik prožitku mohou
přinést. Za druhé učí plánovat si vybalancované výkonové
a příjemné aktivity. Nutí myslet i na náležitý odpočinek.
Umožní plánovat si aktivity, které přinášejí více prožitku
a více uspokojení z výkonu. Naučí vás to také plánovat alternativní
činnost, stanovit si plán, který odpovídá vaší situaci.
Toto plánování je velmi důležité zejména pro víkendy, kdy se
velká část lidí propadá do depresivních rozlad. Při neplánovaném
čase mají pak zpětně pocit, že vlastně nic pořádného
neudělali, že čas »proflákali«. Je velmi užitečné si víkend
naplánovat dopředu i s alternativními činnostmi, kdyby se
podmínky změnily. Dále je velmi důležité se odměnit, když
se vám podaří plán splnit.

Váš plán i záznam činností je pro vás pomocí, neměl by
být »bičem«, kterým se chcete uštvat. Proto několik jednoduchých
pravidel:


Berte svůj záznam jako pomůcku. Ne jako příkaz. Často
se může stát, že nebude možné se věnovat činnosti, kterou
jste plánovali. Napište si do záznamu, co jste skutečně
v dané době dělali, a pokračujte dále v plánu, jakmile to bude možné.

• Dbejte na
vyváženost pracovních úkolů a příjemných
aktivit.
• Zkuste dodržovat časový rozvrh. Nesnažte se tolik o dokončení
úkolů, jako o udržení časového sledu.
• Plánujte si i volný čas do rezervy, který můžete použít na
to, co jste nestihli v časovém rozvrhu.

Větší úkoly, zejména když trvají více než hodinu, si rozdělte
na menší úseky. Po každém úseku si udělejte přestávku.

Množství aktivity je nyní důležitější, než její kvalita.

Plánujte pokud možno co nejkonkrétněji. »Vaření« nebo
»úklid« zahrnuje příliš široký okruh činností. Málo konkrétní
plán na vás bude působit šedě. Snažte se mu dát
»barvu«. »Budu vařit k obědu špagety«, večer se budu dívat
na »Lásky jedné plavovlásky«, »Vyluxuji ložnici« – to
jsou konkrétní hesla, která dávají dni »barvu«.

Vydržte u činností, které jste si naplánovali. Hlavním cílem
je být aktivní. Nemusíte věci dělat dokonale.

Nečekejte, že když budete aktivnější 1–2 dny nebo týden,
zmizí vaše deprese. To by vás zklamalo. Depresi začne
zmírňovat až dobrý pocit z více týdnů plánované činnosti.
• Činnost raději
přerušujte tehdy, když vám jde celkem
dobře, ne když vám přestává jít. Ve druhém případě vydržte
ještě chvíli a přestaňte, až budete mít o něco lepší
pocit.

Zaměřujte se na to, co jste už dokázali, co se povedlo, co
vám šlo. Zkuste se vyhnout vracení k tomu, co nevyšlo.

Každý den večer se podívejte, jak plán plníte, a odměňte
se za to, že jste se vůbec o něco pokusili. Po každé činnosti
si dopřejte malou odměnu. Může to být káva, banán, uvol nění na krátké procházce, příjemná hudba. Odměna je
velmi důležitá k povzbuzení. Nikdy se však neodměňujte předem. To vede k odkládání činnosti.


Vyhýbejte se polehávání v posteli. Postel slouží ke spánku
nebo odpočinku po činnosti, kterou jste vykonali. Vyvarujte
se používat postele k úniku od činností nebo schovávání
se před sebou. Když to uděláte, téměř jistě se budete
cítit hůř.
Zpochybňování depresivních myšlenek

Víme již, že automatické depresivní myšlenky pomáhají udržovat
depresi. Pokud je dokážete odmítnout, pomůže vám to
výrazně depresi zmírnit. Ke zpochybňování depresivních
myšlenek nám bude sloužit několik následujících kroků:


Spojení – uvědomit si vztah mezi emocemi a depresivními
myšlenkami
Prvním krokem ke zvládnutí depresivních myšlenek je
uvědomit si, jakým způsobem myslíte a jak to ovlivňuje
vaši náladu. Začněte si všímat, kdy se vaše nálada mění.
Zapište si, co se právě děje a co vám v tu chvíli právě běželo
hlavou. Zpočátku se vám bude možná zdát obtížné svoje
depresivní myšlenky rozpoznat. Nenechte se odradit. Za

čas vám to půjde docela dobře.

 

• Testování – zkoumání pravdivosti depresivních myšlenek
Když se již naučíte si svoje depresivní myšlenky lépe uvědomovat
a zachycovat, dalším krokem je logicky je zkoumat.
Jsou skutečně »úplně pravdivé«?
Poté, co jste se důkladně zeptali na jednotlivé depresivní
myšlenky, zkuste si do další kolonky v »záznamu depresivních
myšlenek« zapsat racionální odpověď, kterou jste na
otázky našli. Může to být jedna odpověď, může jich však
být i více.


 

V ČEM MŮŽE POMOCI RODINA A PŘÁTELÉ

Deprese způsobuje, že se cítíte osamělí, vyčerpaní a bezmocní.
V mnoha směrech budete potřebovat pomoc od ostatních.
Zkuste se za to nestydět a neobviňovat. Je to podobné, jako
kdybyste si zlomili nohu nebo měli vysoké horečky. Ovšem
lidé, kteří nikdy depresi nezažili, nemohou plně porozumět,
co všechno deprese působí. Zvláště pro ně pak věnujeme několik
následujících řádků:


Deprese je nemoc a nikoliv lenost: Je potřeba si uvědomit,
že deprese potkává i silné, pracovité lidi. Nedělají to
schválně, ani se nesnaží vyhýbat úkolům nebo nepříjemným
situacím. Pokud jim říkáte, aby se vzchopili, chcete
po nich nemožné. Nemají na to energii. Je to podobné,
jako byste chtěli, aby žárovka svítila bez elektrického proudu.

Podpořte rozhodnutí depresivního člověka, aby navštívil
psychiatra: Většina lidí se za depresi velmi stydí.
Odmítají s ní jít k lékaři, natož k psychiatrovi. Mají pocit,
že by depresi měli zvládnout nasazením vůle. Ale deprese
vůlí prostě zvládnout nejde. Je důležité přesvědčit je, aby
navštívili psychiatra a začali pravidelně užívat léky podle
předpisu. Rozhodně je doveďte k psychiatrovi ve chvíli,
když mluví o sebevraždě.


Nepodceňujte poznámky o sebevraždě: Každou zmínku
o sebevraždě i poznámky o tom, že život nemá cenu, berte
vážně. Ihned o tom informujte psychiatra a nemocného
k němu přiveďte. V žádném případě ho v této situaci nenechávejte
samotného. Sebevražedné myšlenky jsou znamením
nejhlubší krize, která sice většinou netrvá dlouho,
ale bývá velmi nebezpečná.

Během celé léčby depresivního podporujte, aby vytrval:
Deprese je onemocnění naděje. Většina lidí pochybuje
o tom, že se mohou vyléčit. Pokládá své utrpení za trvalé
a neměnné. Proto mají často chuť přestat se léčit – zejména,
když léčba nevede k zlepšení za krátkou dobu. Je potřebné
stále podporovat jejich naději na vyléčení a trvat na
tom, aby užívali léky.

Nezlehčujte stav nemocného a neobviňujte ho: Někdy se
stává, že okolí se snaží pomoci nemocnému tím, že jeho
stav zlehčuje. Nemocný se pak cítí nepochopen a ještě více
osamocen. To depresi zhoršuje. Přímo škodlivé je obviňování
nemocného, vyčítání, že se málo snaží. Odsuzování
rychle zhoršuje stav do bezmoci a beznaděje. Nemocný
má již tak dost svých neustálých sebevýčitek, další výčitky
od okolí ho mohou snadno dohnat k sebevraždě.

Člověk v depresi potřebuje citovou podporu: Vědomí, že
nejbližší o něj stojí, jsou ochotni mu věnovat pozornost,
vyslechnout katastrofické scénáře, nenechávají ho v izolaci,
nabízejí mu jednoduchý program – to vše urychluje
hojivý proces.

Zkuste depresivního člověka k činnostem nenutit, ale
trpělivě zvát: Deprese výrazně snižuje výkonnost člověka,
soustředění se na činnosti i schopnost radovat se z nich.
Nemá cenu člověka v depresi do činnosti nutit – to si dělá
už on sám a nemá to valný efekt. Lepší je k činnostem ho
zvát, zejména k činnostem, které jsou jednoduché a mohou
přinést alespoň lehkou úlevu. Jsou to činnosti, jako je
procházka, jednoduchý rozhovor, některé pořady v televizi,
poslech hudby.


V depresi nemohou pomoci léčitelé ani žádné alternativní
praktiky: Jak jsme již uvedli, účinná léčba deprese
vyžaduje pravidelné užívání antidepresiv a odborně vedenou
psychoterapii. Ani homeopatika, akupunktura, bylinky,
ani žádná jiná alternativní léčba se dosud neukázala
jako účinná. Naopak, řada těch, kteří vysadili antidepresiva
kvůli tomu, že jim někdo neinformovaný doporučil je
nebrat, a podstoupila alternativní praktiky, se za krátkou
dobu výrazně zhoršila.

MÝTY A POVĚRY O UŽÍVÁNÍ LÉKŮ
Máme řadu zkušeností s tím, že někteří pacienti léky buď brát
nechtěli, nebo si je předčasně vysazovali. To pak vedlo k přetrvávání
deprese či jejímu zbytečnému vzplanutí. Považujeme
za důležité upozornit na pověry, které narušují léčbu:


Pokud budu užívat tyto léky, nebudu to opravdu já
– budu jednat a vypadat nepřirozeně. Tato pověra je zavádějící.
To, co vás mění, je nemoc a nikoliv léčba. Antidepresiva
zmírňují depresi a vedou k tomu, že člověk je více
sám sebou a chová se přirozeněji, než když je v depresi.

Tyto léky jsou zdraví škodlivé, a proto nebezpečné.
Antidepresiva jsou mnohem méně škodlivá než deprese
sama. Pokud užíváte antidepresiva podle předpisu lékaře,
zdraví neškodí. Dávky, které jsou předepisovány, jsou hluboce
pod hladinou toxického vlivu na organismus. Vedlejší
účinky, které se někdy dostaví, zdraví nepoškozují a při
dobré spolupráci s lékařem jsou minimální nebo žádné.

Pokud budu brát tyto léky, stanu se na nich závislý(á).
Bude ze mne toxikoman. Naštěstí žádné z antidepresiv nevede
k lékové závislosti. K té mohou vést jiné léky, zejména
léky uklidňující (diazepam, oxazepam, bromazepam,
alprazolam), hypnotika (midazolam, zolpidem) nebo léky
proti bolesti (analgetika), které si řada lidí v depresi nechává
předepisovat.

Léky mi zhorší paměť. Opak je pravdou. Zhoršené soustředění
a pocit narušené paměti patří k typickým příznakům
deprese. Léky, které zlepší depresi, pomohou zlepšit
soustředěnost a odstraní pocity narušené paměti.

Po lécích přiberu na váze. Někteří lidé během odeznívání
deprese přibývají na váze. Po době nechutenství jim začíná
více chutnat. To je pravda, nicméně váhový nárůst není
velký. Při dostatku pohybu a mírném omezení v příjmu
potravy se váhový přírůstek neobjevuje. Některá moderní
antidepresiva se naopak používají k léčbě stavů spojených
s nadměrným přejídáním se.

Když se napiji alkoholu, tak se mi uleví více než po lécích.
Některým lidem se doopravdy po požití alkoholu na
chvíli uleví. Následující dny se však deprese ještě více zhorší,
protože alkohol vede k rychlým ztrátám těch přenašečů
mozkových signálů, kterých je u depresivních lidí už tak
málo. U lidí, kteří alkohol pijí často nebo propadli návyku,
se objevují těžké deprese daleko častěji než u jiných osob.

Po lécích budu stále ospalý(á). Při užívání některých
klasických antidepresiv (např. amitriptylin) je zpočátku
člověk unavený a ospalý. Tento tlumivý účinek však velmi
rychle odeznívá. Většina moderních antidepresiv však od
počátku nemá žádné tlumivé účinky.


JAK PŘEDEJÍT DALŠÍ EPIZODĚ DEPRESE
Pokud jste již depresi překonali, je pochopitelné, že můžete
mít obavy z jejího návratu. Riziko opakování deprese závisí
zejména na následujících faktorech:

• zda se deprese vyskytla již v minulosti a kolikrát
• jak dlouho trvala tato fáze
• zda netrpěl depresí ještě někdo v rodině
Ani při zvýšeném riziku opakování deprese se nemusíte přehnaně
obávat. Při další epizodě deprese již budete o příznacích
více vědět a můžete na ně lékaře upozornit již na počátku.
Včasná léčba dokáže zastavit nemoc a zabránit rozvinutí
plné fáze.
Pokračovací farmakoterapie

Velmi důležité je nepřerušit léčbu antidepresivy předčasně.
To by mohlo způsobit rychlý návrat příznaků. Proto léčba antidepresivy
pokračuje ještě nějaký čas po vymizení příznaků.
Podávání léků by mělo pokračovat alespoň 6–9 měsíců po
dosažení úlevy v symptomech. Pokud jde o opakovanou depresi,
je vhodné prodloužit podávání antidepresiv nebo profylaktických
dávek lithia či carbamazepinu na dobu až 2 let.
Při 3 a více epizodách na pět let a u těžkých, závažných, mnohočetně
se opakujících depresí i na celý život.

Snižování stresu

Konfrontace s obtížnými problémy nám dává příležitost
k růstu, k tomu, abychom si mohli zvýšit sebevědomí, nabízí
nám možnost naučit se novým věcem a na biologické úrovni
pomáhá rozvoji našeho mozku. Problémem tedy není vyvarovat
se každého stresu, ale naučit se vyvarovat nadměrnému
stresu nebo dovednostem, jak s ním zacházet. Zde uvedeme
nejdůležitější protistresové faktory v bodech:


pravidelnost a rytmus v denních činnostech

klidné rodinné rituály (společné snídání, obědy, výlety,
kulturní akce, válení se, čtení ap.)

láskyplné vztahy v užší i širší rodině, dostatek přátel a setkání
s nimi

kultivace vztahů na pracovišti
• plánování aktivit
• pravidelný odpočinek

pravidelný sexuální život

pravidelný spánek, pravidelné ranní vstávání s krátkým
cvičením a vlažnou sprchou

dostatek příjemných zážitků, čas na koníčky a zájmy, dostatek
pravidelného pohybu

asertivita (hlavně schopnost říci ne a unést kritiku)
• pravidelná vyvážená strava
• cvičení relaxace

vyhnutí se alkoholu, kouření, spěchu, otravným lidem

kultura jiná než televizní


Nácvik sociálních dovedností

Vzhledem k důležitosti se ještě zmíníme o sociálních dovednostech.
Velmi častým spouštěčem deprese bývají problémy
v mezilidské komunikaci. Typickým problémem bývá potíž
snést kritiku druhého bez pocitů viny a méněcennosti, schopnost
říci ne, opomíjení dávat druhým komplimenty a ocenění
(takže druzí je taky nedávají). Proto po odeznění deprese
se dejte do nácviku asertivity. Kursy jsou dnes prakticky
v každém větším městě.

ZÁVĚR

Depresivní porucha je nemoc. I když ji člověk prožívá trýznivě,
je to naštěstí nemoc dobře léčitelná léky – antidepresivy

– a při lehčí formě psychoterapií. Nejlepší léčbou je kombinace
léčby léky s psychoterapií. Pokud se léčíte, není důvod
se obávat – vaše příznaky postupně odezní. Velmi důležité je
však nepřerušit léčbu ve chvíli, když se začnete cítit dobře.
Léky byste měli užívat dále. O tom, kdy je vysadit, se poraďte
s odborníkem.

TOPlist