Svatováclavská mše je známá povídka od Jana Nerudy, která je součástí sbírky Povídky malostranské.

Děj vypráví o chlapci (v podstatě autorově dětském alter egu), který uvěří pověsti, že svatý Václav každou půlnoc slouží ve své kapli v chrámu sv. Víta tajnou mši. Aby ji spatřil na vlastní oči, nechá se v katedrále po zavření kostela tajně zamknout a čeká na půlnoc. 

Během osamělé noci prožívá směs zvědavosti, nadšení i obav. Atmosféra prázdného chrámu na něj silně působí a Neruda velmi působivě popisuje dětskou představivost a náboženské zaujetí. Nakonec však žádnou zázračnou mši nespatří, protože usne a probudí se až ráno.